Cesty za energií: Třesín a jeskyně Podkova

16. srpna 2017 v 22:44
Včera jsem měla svátek a oslavila jsem ho malým výletem. Vybrala jsem místo, kde jsem byla naposled snad ještě jako puberťačka. je to ostuda, protože to mám kousek. Vůbec tady v okolí je mnoho významných míst a na spoustě z nich jsem nebyla nikdy. No, vyjela jsem si tedy na Třesín. Leží mezi Řimicemi, Mladčem a Měníkem. Právě od Měníka jsem přijela. Hned u vstupu do lesa mě přivítala cedule s varováním ohledně nebezpečí pádu stromu. V poslední době se přes nás přehnaly silné bouřky s vichřicemi, tak mě to nijak nepřekvapilo. Nakonec na mě nespadlo nic. Až na jednoho brouka, který mi vletěl do výstřihu a nechtěl ven. No a taky jsem málem spadla já, protože všude po cestičkách je velké množství kamení a o kluzkém blátě v jeskyni ani nemluvě. Tam jsem málem hodila držku několikrát.


Ale teď už vážně. Na Třesíně se mi moc líbilo a vrátila jsem se hezky nabitá energií. Ty skály všude okolo... prastarý kámen, zurčící pramínky a spousta uklidńující zeleně.
Spadané stromy a památky na vichřici zde také byly:



Na fotce to tak nevypadá, ale ten kus vyvrácených kořenů byl obrovský, tam by se skryla Popelka i s koněm.


Nejhůř vypadal vstup na schodiště do rytířské síně, tam jsem chvíli mysleal, že se vůbec nedostanu.

První zastavení u křížku na památku rytíře Romana z Řimic.


Když jsem se tak dívala na skály a stromy, přišlo mi, že všude vidím obličeje... celá ta krajina je živá a dívá se. I ty stromy mají oči :-)


nepřipadá vám to taky tak? I ten xichtík ve skále.


Skály lemují celou cestu.





A v té kouzelné krajině jsem vyfotila i kouzelné stvoření. Nevylučuju samozřejmě, že je to brouček nebo něco ve vzduchu, na to nám do party chybí počítačový odborník s nějakým chytrým programem, ale nevypadá to jako nějaká kouzelná světluška? A stín na skále zas jako ěnjaký dravý pták s velkým zobákem? Kouzelný les podporuje fantazii...


A už jsem u Řimických vyvěraček. Jak jsem minule psala, nedělá mi dobře velké množství tekoucí vody. Tady je to ale zurčící čistý pramínek. Rusalčino jezírko. Jeho energie mi naopak sedí. Voda je úplně ledová, vyvěrá z hloubek...


Vzala jsem s sebou i diktafon, co kdybych náhodou zachytila nějaké evp... nemusí to být zrovna duch, ale co třeba přírodní bytosti, strážce pramene... Když se dívám na nějaké duchařské pořady, tak nejvíc aktivity je na místech, kde se vyskytuje nějaký pramen a vápenec... to tady je. No, nebudu vás napínat. Neměla jsem štěstí. navíc tam doléhá velmi hlasitě provoz z nedaleké dálnice. Na nahrávkách z celého výletu není nic než křupání listí pod nohama, zurčící voda a ty auta. Nicméně jedna hůře vysvětlitelná příhoda. U první skály se mi vybila baterka v diktafonu. Z plného stavu najednou začala blikat výměna baterie... Tohle už jsem zažila. Stává se to, když zkoumáme místa s nějakou paranormální aktivitou - duchů především. vybíjí se baterie v přístrojích, vypínají se a přestávají fungovat. Naposledy se mi rozbil repráček v kryptě pod kostelem, kde té aktivity bylo dost. Nahoře fungoval a jak jsme sešli po schodech dolů k těm kostem, zachrchlal a bylo po něm. Kupovala jsem pak nový.



Něco o vyvěračkách na informační tabuli (fotku si rozklikněte, je ve větší velikosti)

A tady už jsem u informační tabule pod Rytířskou síní a kousíček od jeskyně.


Z Rytíšské síně toho moc nezbylo a tak jsem na jednom z pozůstatků po pilířích posvačila a vyložila si karty.


A právě výklad karet vyšel velmi zajímavě a také se mi splnilo varování.


Že nevíte, co znamenají ty podivné obrázky? To jsou tarotové karty. Tyto jsou dělané jako tarot duchů. Líbí se mi jejich zpracování a velmi dobře se mi s nimi pracuje, když zjišťuji cokoliv o energiích nebo různých proudech v pozadí událostí.
První karta byla na vyzařování oblasti Třesína - Mírnost. Krásná karta, která značí trpělivost a proud života tak, jak má plynout. Koho přitahuje - rytíř holí - cestovatel. To je jasné, netřeba vysvětlovat. a ta třetí karta, co vypadá jako Ďábel? To je opravdu Ďábel. Ptala jsem se na vyzařování jeskyně, co je v ní za energii. Ďábel značí léčku, úskok, také samozřejmě i jiné věci jako závislosti, spoutání a nebezpečnou přitažlivost, ale to se váže spíš k lidem. Další otázka zněla, jestli mi tam něco hrozí. A odpověď karet?


Rytíř mečů. Bojovník, útočník. Karta mě varovala před příliš zbrklým postupem (kdo mě zná, pochopí) a doporučila mi opatrnost. Později se mi vyplatilo kartičky poslechnout...

Po svačince jsem sešla dolů pod schodiště a za zatáčkou už čekal vchod do jeskyně Podkovy. Dá se projít a vylezete za další zatáčkou. Celkem měří asi 50 metrů, pokud se nevydáte slepou chodbou a nemusíte se vracet (haha).



Vchod do jeskyně vypadá nenápadně, ale pro mě byl dostatečně lákavý. A v tu chvíli mi vytanula v mysli dávná vzpomínka na gumáky a spoustu bláta... Nicméně jsem s odhodlání vykročila v mých nových Converskách do boje...


Děkuji svému rozumu, že stál při mě a vzpomněl si, že mám v šuplíku novou výkonnou baterku. Dosud jsem ji úspěšně při všechno nočních výpravách zapomínala doma. Kdybych to udělala i tentokrát a šla jen se svítilničkou na telefonu, pořádně bych si nabila hubu (a jiné části těla), protože...


Půlmetrový schod - už z druhé strany. Najednou přede mnou zmizela podlaha a málem jsem šlápla do prázdna. navíc to v jeskyni pěkně klouže, takže jsem málem sebou švihla i tak. Já vím, že to tak dramaticky nevypadá, ale měla jsem co dělat, abych ten schod vůbec slezla. Varování se tedy vyplnilo.
Nakonec jsem natrefila i na strážce této jeskyně. Ale až doma při prohlížení fotek. Najednou an mě vybafl tenhle malý ďábelský tvoreček :D


Malý netopýrek :-)

Ještě pár snímků z jeskyně...




V posledních metrech jsem sebou málem švihla znovu, zase jsem přestala dávat pozor, vždyť jsem byla už skoro na světle... ale neříkej hop... však víte. Tomu klouzavému blátu je jedno, jestli máte sluníčko na dohled.

A vchod do jeskyně z druhého směru. Odsud je to mnohem méně lákavé...


Následoval pak už jen návrat zpátky po stejné trase a hurá domů. Mám v plánu se tam určitě znovu vrátit a zkusit tam něco za tmy. Třeba i s duchařskými mašinkami. A znovu si projít Podkovu. Navíc jsem nedošla ještě k Čertovu mostu, ten byl ještě kousek dál za Podkovou.
Doporučení pro ty, kteří si taky musí projít jeskyni. Pokud půjdete ze směru od Rytířské síně (jako já), dávejte si velký pozor na onen schod. Je v první třetině jeskyně a pokud ho přehlídnete, bude vás to pěkně bolet. A vylezete ven jako prasata, protože celá jeskyně je vlhká a obalená kluzkým blátíčkem.
A ještě jedno ďábelské varování. Cesty do pekla vedou přímo... jeskyně má křižovatku. Ta na pohled pohodlnější cestička je slepá a blbě se po ní vrací. Musíte vlevo do toho, co vypadá jako zavalená zmenšující se slepá ulička. Jinak určitě Podkova stojí za návštěvu. Můžu vřele doporučit. navíc kousek odtud jsou ještě známé Mladečské jeskyně (tam jsem zatím taky nebyla, já ostuda).

Tak příště zase nashledanou u další reportáže z toulek po okolí :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama