Cesty za energií: Karlova Studánka a Petrovy kameny

14. srpna 2017 v 18:49
První reportáž z cest za vzláštními místy bude ještě z loňského roku. Přiznávám, že jsem váhala kvůli fotkám, jelikož tehdy jsem měla ještě o deset kilo víc a úplně se tam sama sobě nelíbím... Ale furt lepší než kdybych teď oplácaná vzpomínala, jak jsem byla štíhlá. Tak se tedy pustíme do vypravování :-)



Loňské léto pro mě bylo velmi speciální. Měla jsem tu na návštěvě sestřenici, se kterou jsme se neviděly celých 16 let. Jaňule žije v USA a teprve vloni se jí podařilo přiletět k nám. Z celé rodiny je to můj nejbližší člověk, moje duchovní dvojče. Navíc je velmi citlivá a vnímavá na energie. Sama dělá reiki a je výborné médium. Je velká škoda, že nemůžeme pracovat spolu, měly bysme skvělé výsledky. Těch pár věcí, co jsme spolu v létě podnikly, stálo za to!
Jednou jsme dostaly nápad jet někam na výlet. Prostě se sebrat a jet... A padl návrh podívat se na Petrovy kameny. Svaté místo pro čarodějnice, navíc z Mohelnice. A my jsme tam ještě ani jednou nebyly! Tak jsme s Janoua jejím přítelem vyrazili na cestu.
Pojali jsme to jako výlet do jeseníků, ne pouze na kameny. Větší zastávkou byla Karlova Studánka. Zde jsem došla k závěru, že mi opravdu nedělají dobře místa s větším množstvím tekoucí vody. Karlova Studánka je samozřejmě plná vody, všude je voda, léčivé prameny, mokro, vlhko. Fakt se mi tam udělalo zle.

Je tam přitom nádherně, ale ten zápach léčivé vody... Už to nedokážu popsat, ale cítila jsem v tom zvláštní tíhu. V domečku s pramenem se mi málem obrátil žaludek... První jídlo toho dne jsem zvládla sníst až nahoře na Ovčárně, tam už byl úplně jiný vzduch.

Ale nejen ta voda. Ještě jedna věc mi tam nedělala vůbec dobře. Ty staré lázeňské budovy. Už je to rok a ledaco si už nevybavuju, ale ty domy jsou nasáklé nemocemi. Cítila jsem z nich, jak do sebe natahují špatnou energii z lidí, kteří tam za celá ta staletí přicházeli s nemocemi. To dřevo to do sebe nasává. Jasně, tohle už je jen můj pocit a každý tam může cítit něco jiného. O tom to ale je. Popisuji svět ze svého pohledu. jak ho vnímám já, jak na mě působí. V té době už jsem začala být hodně přepracovaná a kolotoč událostí, které mi zpřeházely život, se už začínal roztáčet. Možná proto jsem byla citlivá na těžkou energii a už se jí bránila a Karlova Studánka mě tak odpuzovala.

Zato můj sovičkový batůžek budil pozornost :-)


Všudypřítomná voda a černoprdelnický svatostánek v pozadí...


Tady ten dřevěný děda se mi ale líbil. Už si nemůžu vzpomenout, co je to za sochu. Nějaký strážce Jeseníků? Fakt nevím a nápis na tabulce mi nejde rozluštit.


A zase voda, živá a divoká a páchnoucí. Ale na fotce to se mnou nic nedělá... to bylo prostě něco v tom vzduchu.

To ty domy na mě působí pořád stejně. Odpuzují mě


Po menší zastávce ve Vrbně, kde se setřenka prostě musela svézt na bobové dráze nebo co to bylo, jsme vyrazili k našemu cíli. Vyjeli jsme nahoru na Ovčárnu a stanuli tak kousíček pod Petrovými kameny. Bohužel se k nim nesmí a na to, abysme se tam ,,nějak,, dostali, tam bylo moc lidí okolo. Z fotek taky nic moc nebylo, protože už se stmívalo. Ale cíle jsem dosáhla. Stála jsem pod krásným a velikým úplňkem pár metrů od slavného místa pro všechny moravské čarodějnice.



Ještě pohled na Praděd a hurá domů :-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama