Panenky

6. ledna 2018 v 22:54 |  Magie v praxi
Panenky nemusí sloužit jen na hraní. Panenka může být hvězdou hororu, třeba slavná Annabelle nebo třeba Chucky. Panenky dovedou být úžasně děsivé. Jedním z mých oblíbených dílů Ghost Adventures byl Ostrov panenek. Panenky dovedou být ale i mocnými a dobrými spojenci pro použití v magii. Takovou woodoo panenku zná asi každý. Nebo vytvoření voskové panenky jako dálkového ovladače k jiné osobě. Proklít panenku, aby někomu nosila smůlu a pak ji dotyčnému darovat. Udělat z panenky kanál pro komunikaci s něčím neviditelným... Ale o takových věcech někdy příště. Dnes vám chci představit hodné panenky. Takové, které mi pomáhají hlídat můj klid a bezpečí nebo se podílejí na léčení lidí a zvířat.


Barbie

Mám moc ráda panenky barbie. Sbírám je a šiju na ně. Občas i nějaké ty šatičky prodám a koupím za to další panenku. Líbily se mi vždycky a mám k nim vztah. A ony ke mně také. Fungují totiž jako takový alarm. Už několikrát mě varovaly před nebezpečím. Mívala jsem je vystavené na poličkách nad postelí. Podotýkám, že do těch poliček není možné jen tak náhodou vrazit, jsou vysoko a hodně pevné, panenky nemůžou být shozeny pouhým náhodným zavaděním o poličku. Přesto už mi několikrát samy různě popadaly. Stalo se mi například, že mi přišel email od člověka, který mě žádal o pomoc a chtěl si domluvit schůzku. Ve chvíli, kdy jsem psala odpověď, spadla mi z poličky barbínka. Jen tak, z ničeho nic. Seděla jsem u stolu a nijak se nedotýkala poličky. Ani jsem na tu panenku kolik týdnů vůbec nesáhla. Prostě spadla sama. Mrkla jsem do karet, co mi chtěla říct a vytáhla jsem si blázna. Tak jsem usoudila, že mě možná varuje před tím klientem, abych mu nenavrhovala hned schůzku a víc si ho proklepla. To jsem udělala a on začal víc a víc naléhat na schůzku a začal mě pronásledovat po všech sociálních sítích. Musím přiznat, že mi dalo dost práce se ho zbavit, nereagoval ani na pohrůžky policií. Začal mi totiž volat, třeba dvacetkrát za den. Neustále mi přicházely žádosti o přátelství na fb pod falešnými jmény, všechno od něho. Nakonec přestal a nikdy jsme se nepotkali, ale bylo to pár docela náročných týdnů. Je pravda, že pak už jsem byla podstatně opatrnější, než jsem si někoho pustila k sobě.
Další případ se stal, když jsme s parťákem čarovali v hospodě. Proběhla nějaká komunikace přes ghostmetr a rozvířili jsme tam energie vykuřováním. Bylo to dost lehkomyslné a probudili jsme tam něco k životu. Když jsem přišla večer domů, ležely moje barbínky různě po zemi a popadané po poličkách. Není žádná možnost, že bych je shodila sama a že by se poshazovaly nějak navzájem. Spadly různě na přeskáčku. Ráno, když jsem odcházela, stály samozřejmě spořádaně na svých místech. Do žádné z poliček jsem nevrazila, okno bylo zavřené, domácí zvířata žádná nemám. To byl pozdrav z hospody prostě. Taky tam pak začalo strašit. Zvonek z kuchyně sám zvonil, i když v kuchyni nikdo nebyl. Mixér se sám zapnul a ohodil zdi v kuchyni bramborovou kaší. Kolegyně, která bydlela nad lokálem, mi volala celá vyděšená, že slyšela v noci šoupání židlí. Pak se bála chodit sama dozadu do kuchyně. Pomocná síla tvrdila, že měla pocit, že tam není sama. Moje zrcátko samo spadlo na zem, i když bylo dobře opřené. Jednotlivě se každá z těch věcí ještě dala nějak vysvětlit, ale když se toho začalo dít tolik, už je těžké věřit v náhodu, elektrický zkrat, bujnou fantazii... tak jsme hospodu velmi důkladně vykuřovali silnými čistícími směsmi a postupně to přestalo. Pak začalo strašit šéfovi ve sklepě. No a pak mě vyhodil, takže dál nevím nic...


Když jsme u toho šití na panenky, narazila jsem na úžasný článek o historii módy, který je věnován pandorám. Jestli vám to nic neříká, doporučuju přečíst. A tak trochu mě napadlo, co když ta moje záliba v šití na panenky sahá hlouběji do minulosti, třeba jsem v některé předchozí existenci takové pandory oblékala a nabízela své modely šlechtičnám nebo rovnou byla tou šlechtičnou? Aspoň by to vysvětlilo moji odvěkou zálibu v aristokracii a nóbl věcech, etiketě a plesech...
odkaz zde:


Jack Sparrow

Lovím především mezi sběratelskými barbie panenkami. Můj nejvytouženější poklad je kapitán Jack Sparrow. Jack za mnou přiletěl z USA, kde ho pro mě koupila sestřenice. Neřekla mi, že ho má, jen že mi poslala malý dáreček. Když jsem si ho šla vyzvednout na poštu, čekala jsem skutečně nějakou malou pozornost, posílala mi pohledy a suvenýry z výletů a podobně. Baba na poště mi předala pořádnou krabici. To už jsem si teda říkala, co v ní asi tak je, to je tak na panenku nebo boty. Jenže panenky mi sestřenka posílala už bez krabice kvůli poštovnému. No, kdo po něčem hodně toužil a splnění svého přání hned tak nečekal, asi pochopí. Když jsem ten balík otevřela a zaleskla se úplně nová krabice s Jackem, vyhrkly mi slzy. Fakt jsem brečela jak malé dítě. Milovaný Jack, můj vlastní kapitán Jack Sparrow. Miluju Piráty z Karibiku a Jack je prostě boží. Ani jsem ho hned z krabice nevytáhla, první noc jsem ho tak měla i vedle sebe v posteli. Vysvobození z krabice bylo slavnostní jako nějaký obřad. A pak byl venku. Nádherný a do detailů zpracovaný, celokloubový a ty úžasné dlouhé vlásky... (miluju dlouhé vlasy na chlapech).
V Jackovi je nádherná energie. Sama sestřenka mi potom říkala, že ho vůbec neměla v úmyslu kupovat, sto dolarů je sto dolarů. Jenže ji z fotky tak moc oslovil, že ho lupla do košíku a poslala na výlet přes oceán. A já to z něj cítím. Tenhle panáček chtěl za mnou. Je to panenka, která se mi po bytě stěhuje nejvíc. Mým přičiněním tedy. Někdy stojí vedle monitoru, někdy hlídá skříň s princeznama, beru ho na focení ven, už byl se mnou i v práci, kde se z něj stala atrakce. Stačí mi na něj mrknout a hned mám lepší náladu. Jen jsem si vždycky říkala, že bych nechtěla nikdy potkat člověka, který by byl jako on. No a potkala. Můj parťák byl přesně ten typ. Přitahoval průšvihy a zároveň byl naprosto neodolatelný. Dlouhé vlasy, rošťácký pohled, ruce plné náramků a prstenů, nasáklý rumem... Tenhle plastový Jak Sparrow je rozhodně bezpečnější společník.


Ideální panenka pro vymýšlení blbostí... mimochodem u nás ve městě je jedna dáma, které se přezdívá Pralinka. Ne proto, že by měla ráda pralinky, ale že je věčně tak plná rumu...



Hermionka

Moje pravá ruka. Panenka, kterou jsem koupila před mnoha a mnoha lety mámě pod stromeček. Je z takové té staré darky, plné blbostí a jakože vtipných předmětů, hrníčků, keramiky, svíček... A pak tam seděla tahle zrzavá holčička a odešla se mnou. Když jsem pak stěhovala do vlastního bytu, dostala jsem i krabici s různými dekoracemi. Většinu jsem vyhodila, ale tuhle zrzečku jsem si samozřejmě nechala. Jelikož neměla jméno, stala se z ní Hermiona. Jsou si trochu podobné, zrzavé, rozčepýřené vlásky a chytrý pohled. Hermionu z Harryho Pottera mám ráda, je jako já, třídní šprt, zodpovědná a pečlivá. A umí čarovat. Moje Hermionka taky čaruje. No, pomáhá mi čarovat. Když jsem měla klienty na dálku, používala jsem právě svoji panenku jako kanál, přes který jsem klienty čistila. Hlavně nevést jejich energie přes sebe, jednak je to vyčerpávají a za druhé mám sklony stahovat jejich zátěž na sebe. Už se mi to vymstilo několikrát. Například úderem alergie na všemožné pyly, kterou jsem nikdy předtím a naštěstí ani potom netrpěla. Nebo příchodem stejného problému jako zrovna řešil klient. Jasně, je potřeba se na závěr sezení odpojit a pročistit, ale ono to není stoprocentní. A prostě práce přes sebe žere energii. Dál mě Hermionka doprovázela i k mým koňským pacientům a některým lidem se tak naskytl legrační pohled na panenku nošenou v mé náruči po zablácené ohradě nebo sedící na hřbetě koní. Hermionka je panenka s krásnou energií. Nikdy jsem ji nepoužila na nějaké lotroviny ani kletby. A tak tady spolu bydlíme. Sedí na křesle proti mě a kouká se co dělám. Tahle panenka rozhodně nestraší a není důvod se jí bát, i když některým návštěvám připadá, že je pozoruje. To až budou nějaké volné prašulky, koupím si Annabelle. Ano, tu Annabelle. Na ebayi se dá sehnat. Samozřejmě jen filmový suvenýr, ale v mém houpacím křesle se bude parádně vyjímat, tím jsem si jistá. A tuhle Annabelle si taky budu brát ven... třeba na noční průzkumy na duchy.. a bude se mnou čarovat. A bude sranda. Minimálně fotky a videa z vyšetřování budou stát za to :-)
Ještě fotka a pozdrav od té hodné. Zde je Hermionka:

 

Toulky Amerikou - Washington DC

3. září 2017 v 15:13 | Cestovatelka
Zajímavá místa nejsou jen u nás a jsem ráda, že máme i zahraniční členku, která nás seznámí se zajímavostmi USA. Říká si Cestovatelka a tady je její první příspěvek.
Toulání Amerikou- Washinton DC
Ahoj, chtěla bych vás pozvat na toulky Amerikou. Zapomeňte na chvíli na problémy, politiku, zvědavé sousedy….prostě si uvařte kávičku nebo čaj a pojďme cestovat.

Cesty za energií: Úsov

23. srpna 2017 v 16:22 |  Cesty za energií
Vyrazila jsem na další zajímavé místo v našem okolí. Tentokrát Úsov. Každý trochu zcestovalý člověk zná úsovský zámek, který je proslulý svými loveckými trofejemi. Tak tento zámek se stal cílem naší cesty a přibrali jsme i další zajímavé místo v Úsově. Źidovský hřbitov.

 


Krypta

22. srpna 2017 v 22:43 |  Vyšetřování
Tohle byl náš první duchařský průzkum. Už je to nějakou dobu, ale proč se o naše začátky nepodělit :-)
Našli jsme si kamaráda, který měl kamaráda faráře a dokázal od něho vypůjčit klíče od krypty pod zdejším kostelem. To bylo samozřejmě něco pro nás. Krypta, kosti a popel, tam budou určitě duchové...
Začalo to nevinně...
Dali jsme si večer sraz u kostela. Vzali jsme si naše duchařské mašinky - ghostmetr a spiritbox. Ještě jsme vyzkoušeli, jestli fungují, všechno bylo v pořádku. Pak nás náš průvodce odvedl na zadní stranu kostela, kde odemkl nenápadná dvířka.
A dobrodružství začalo.


Cesty za energií: Třesín a jeskyně Podkova

16. srpna 2017 v 22:44 |  Cesty za energií
Včera jsem měla svátek a oslavila jsem ho malým výletem. Vybrala jsem místo, kde jsem byla naposled snad ještě jako puberťačka. je to ostuda, protože to mám kousek. Vůbec tady v okolí je mnoho významných míst a na spoustě z nich jsem nebyla nikdy. No, vyjela jsem si tedy na Třesín. Leží mezi Řimicemi, Mladčem a Měníkem. Právě od Měníka jsem přijela. Hned u vstupu do lesa mě přivítala cedule s varováním ohledně nebezpečí pádu stromu. V poslední době se přes nás přehnaly silné bouřky s vichřicemi, tak mě to nijak nepřekvapilo. Nakonec na mě nespadlo nic. Až na jednoho brouka, který mi vletěl do výstřihu a nechtěl ven. No a taky jsem málem spadla já, protože všude po cestičkách je velké množství kamení a o kluzkém blátě v jeskyni ani nemluvě. Tam jsem málem hodila držku několikrát.

Cesty za energií: Karlova Studánka a Petrovy kameny

14. srpna 2017 v 18:49 |  Cesty za energií
První reportáž z cest za vzláštními místy bude ještě z loňského roku. Přiznávám, že jsem váhala kvůli fotkám, jelikož tehdy jsem měla ještě o deset kilo víc a úplně se tam sama sobě nelíbím... Ale furt lepší než kdybych teď oplácaná vzpomínala, jak jsem byla štíhlá. Tak se tedy pustíme do vypravování :-)


Kam dál